Lukáši, jak bys popsal svou pozici?

Oficiálně mám na starosti produktový design, což ale může v různých firmách znamenat trochu jiné věci. U nás to není jen o rozmístění tlačítek na obrazovce, ale o mnohem širším pohledu na celý produkt.

V našem případě jde především o řízení vývoje produktu. Sbíráme požadavky z různých směrů – od klientů, partnerů, vývojářů, marketingu i obchodu. Sledujeme, co dělá konkurence, pozorujeme stávající zákazníky a zároveň myslíme i na ty, kteří už náš produkt používají, abychom je ničím neomezili.

Nevymýšlím věci „od stolu“. Spíš dávám dohromady všechny podklady, které pak tým vyhodnocuje a upravuje. U nás produktový design není o vizi jednoho člověka, ale o spolupráci. Vnímám to jako průnik technologií, marketingu, byznysu a obchodu.

Co všechno vlastně tvoje práce zahrnuje?

Produktový designér nebo manažer může mít v různých firmách jinou šířku kompetencí. Něco jiného je to u fyzických produktů, například čokolád, kde se řeší obal, branding nebo způsob prodeje. V softwarovém byznysu se produktový designér stará o UX/UI, byznys strategii a vývoj nových funkcionalit.

Navíc i v rámci softwarových firem se práce liší podle toho, jestli jde o vývoj zcela nového produktu, nebo o vylepšování stávajícího. V mém případě kombinuji více oblastí: řeším strategii, UX design, technologie, marketing i obchod. Spolupracuji s programátory, analytiky, testery, obchodním oddělením a marketingem, abychom produkt neustále posouvali dopředu.

Co si myslí tvoje děti, že vlastně děláš celý den?

Že si celý den hraju na počítači. Opravdu. Řekly to mně i mé ženě – že když my můžeme „jen sedět u počítače“, tak proč se ony musí učit a chodit do školy. V jejich světě znamená práce u počítače = hraní her.

Co podle tebe lidé nejvíc nechápou na tvé pozici? Jaký je největší mýtus o produktovém manažerovi?

Většina lidí vůbec netuší, co dělám. Když se mě někdo zeptá, třeba u lékaře, řeknu, že pracuji v IT. A oni na to: „Aha, nějaký ajťák.“ Když řekneš, že jsi projektový manažer, analytik nebo vývojář, lidé si to už nějak představí. Ale produktový manažer? To je pro mnoho lidí záhadná role – „nějaký manažer, co asi něco řeší, ale nevíme co.“

A čím se vlastně tvoje role liší od projektového manažera?

Projektový manažer se stará o to, aby se něco doručilo včas, v rozpočtu a v požadované kvalitě. Ale nepřemýšlí nad tím, jak to například prodat. To není jeho starost.

Produktový manažer – nebo designér v mém případě – propojuje světy: byznys, technologie, vývoj, obchod, marketing... a snaží se z toho poskládat něco, co bude mít hodnotu. A ideálně tak, aby z toho nikoho nebolela hlava (smích).

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den jako produktového designéra?

No, moje pracovní dny jsou občas dost divoké. A upřímně, asi i trochu jiné než u „standardního“ produktového designéra nebo manažera. U nás totiž nejsme velký tým, takže každý z nás má několik rolí najednou. Děláme toho hodně – od analýz přes práci s klienty až po obchodní nabídky.

Velká část mé práce je analýza, snažíme se klientům pomáhat s digitalizací a často jim i poradíme, jakou cestou se vydat. Jasně, konečné rozhodnutí je vždy na nich, ale my jim pomáháme se zorientovat. Dále připravujeme nabídky pro partnery a klienty, snažíme se co nejrychleji pochopit jejich potřeby a navrhnout jim nejvhodnější kombinaci produktů. No a pak je tu další část práce, která se týká přímo vývoje produktu.

Zní to, že jsi v kontaktu s mnoha odděleními. S kým komunikuješ nejčastěji?

Nejčastěji určitě s technickým týmem – vývojáři, architekty, analytiky, testery. Tím, že produkt původně vznikl jako zakázkové řešení a já jsem byl dříve analytik, mám k této části nejblíž. Nejvzdálenější mám asi marketing, ale i s ním spolupracuji. Kromě technické části je důležitá i spolupráce s obchodem – připravujeme prezentace, nabídky, chystáme se na konference.

Takže jsi do firmy nastoupil jako analytik?

Začínal jsem jako analytik a postupně jsem se přes práci na implementačních projektech dostal k produktovému managementu. Produkt, na kterém pracuji, vznikl jako řešení na míru, ale postupně jsme z něj vytvořili univerzální řešení. Když se z řešení stal stabilní produkt, bylo nutné koordinovat vizi, strategii a vývoj – a tak se přirozeně vytvořila moje role produktového manažera.

Zní to, že té práce je opravdu hodně. Co tě na tom vlastně baví?

Je toho hodně, to ano. Ale právě to mě na tom baví – ta pestrost. Například teď jsme byli pozváni na konferenci pro znalce písma do Lyonu ve Francii. To, že nás znají, spolupracují s námi a berou nás jako odborníky, je skvělý pocit.

A podobně je to i se zákazníky. Když jim děláme prezentace nebo posíláme nabídky, často se ocitáme v roli technologicko-právních konzultantů. Nejde jen o samotné „podepisování“, ale o celý proces – jak nahradit tři papíry jedním digitálním dokumentem, kde jsou potřeba tři podpisy.

Po letech v tom už umíš poradit, možná nenahradíš právníka, ale dokážeš vysvětlit, jak by to mělo fungovat. Jasně, vždycky řeknu „ověřte si to ještě s právníkem“, ale umíme je nasměrovat, dát kontext. Další věc, která mě na tom opravdu baví, je náš tým. Jsme spolu už víc než 10 let. Zažili jsme příchod eIDASu, GDPR, dopady, které to mělo, a jak se všechno měnilo. Jsme sehraný tým, máme společnou historii – a to je velká výhoda.

Kdybys měl začít pracovat na úplně jiném produktu, jaké dovednosti nebo přístupy považuješ za klíčové, které by sis s sebou vzal?

Podle mě je nejdůležitější být zvědavý. Zajímat se o to, jaký má klient problém, co ho trápí. Protože často se stane, že přijde klient a řekne: „Chci, aby tam bylo filtrování podle místa narození.“ A někteří hned odpoví: „Jasně, uděláme to.“ Ale já si myslím, že důležitější je pochopit, proč to chce. Jaký problém tím chce vyřešit? Někdy se klient jen unáhlí, nebo se na věc nepodívá z jiného úhlu. Takže za mě: umět se dobře ptát. Jít po podstatě, co je skutečná potřeba zákazníka nebo trhu.

Jaké další dovednosti například?

Musíš se umět pohybovat v různých oblastech. Určitě sledovat technologie – hlavně když pracuješ s hardwarem jako my. Podepisování znamená, že musíš vědět, jaké tablety vycházejí, jaký je nový hardware. A zároveň musíš neustále sledovat, co se děje v legislativě. Takže trochu techniky, trochu práva. A pokud jde o projektové řešení, jsem u toho od úplného začátku. Začíná to obchodní akvizicí, jsem u prezentace, pomáhám psát nabídku, případně přímo komunikuji s klientem.

Jak to konkrétně vypadá, když jdeš na první schůzku s klientem?

První schůzka je o tom, že si klienta vyslechneme – co potřebuje – a zároveň mu ukážeme, co už máme a jak fungujeme. Na základě toho připravíme nabídku, kde navrhneme kombinaci našich řešení, a zároveň si řekneme, co je potřeba ještě upravit, nastavit nebo doimplementovat. Pokud je to nutné, následuje analytická fáze, návrh řešení, a když je vše hotové, předává se to klientovi.

Co je podle tebe na této pozici nejnáročnější?

Někdy musíš být „high-level“ – mluvit s klientem tak, aby pochopil, co produkt dělá, i když není technický typ, a dokázat vysvětlit složité věci lidsky. A pak z ničeho nic skočíš do JSON databáze, parametrů, atributů... a tam už musíš fungovat naprosto technicky. To je ten zlom – že nestačí jen „sledovat trendy“, koukat na videa o technologiích nebo číst recenze notebooků. Tady opravdu musíš rozumět konkrétním technologiím.

A dnes už pracuješ jak na produktech, tak i na projektech. Co tě baví víc – velké projekty, malé, nebo produktový vývoj?

Každé má něco do sebe. Velké projekty jsou výzva – hlavně když jde o banky, kde je komplikované prostředí, spousta integrací a ještě víc lidí: bezpečnostní oddělení, architekti, business týmy, pobočky, retail... A všichni mají své požadavky, které je potřeba sladit, aby to celé fungovalo. Je to náročné na komunikaci, testování, plánování, ale hodně se při tom naučíš.

Zároveň vidíš, jak funguje korporát – má jasná pravidla, procesy, metodiky, akceptační testy – a ty se do toho musíš umět přizpůsobit. Naopak menší projekty jsou fajn v tom, že jsou méně formální a flexibilnější. Můžeš rychle dodat řešení, které klient začne reálně používat za pár týdnů, někdy i za pár dní.

Při produktovém vývoji jde zase o dlouhodobost. Nejde o jednorázové dodání, ale o neustálé vylepšování, reakci na zpětnou vazbu a hledání rovnováhy mezi tím, co chtějí zákazníci, co je technicky možné a co dává smysl pro byznys. Každá nová funkcionalita musí zapadnout do celku a nezhoršit uživatelský zážitek. Je to víc strategické přemýšlení – jak posunout produkt dál, aby měl větší hodnotu i za rok či dva.

Máte nějaké „outside the box“ nápady, které jste reálně nasadili?

Jedno z řešení, které bych nazval „outside the box“, bylo umožnit podepisování dokumentů i zcela offline. Většina podobných řešení funguje jen s připojením k internetu, ale my jsme věděli, že naši klienti často podepisují v terénu – například kurýři nebo obchodníci v oblastech bez signálu.

Tak jsme vymysleli systém, kde se dokument i údaje o podpisu ukládají lokálně a po připojení se automaticky synchronizují se serverem. Zní to jednoduše, ale technicky i bezpečnostně to byla pořádná výzva. Dnes je to jedna z funkcí, kterou naši partneři považují za klíčovou.

Jak relaxuje produktový designér?

V práci asi moc ne (smích). Ale mimo ni mám podle sebe ideální balanc. Nevím, jestli typický pro produktového manažera, ale u mě je to klasika – fitko, kolo, občas výlet do hor, něco na zahradě, sem tam kniha nebo dobrý film/seriál. Takové manuální, odpočinkové věci.

A přenášíš si něco z téhle role i domů? Třeba při organizování něčeho?

Určitě. Když jsme stavěli zahradní domek, udělal jsem si kompletní návrh ještě dřív, než jsem oslovil řemeslníka. Nakreslil jsem všechny rozměry, rozložení polic, dveře, okno, i to, jak má být domek umístěný na pozemku. Dokonce jsem si kvůli tomu stáhl aplikaci na kreslení.

Řemeslník byl docela překvapený – prý takto detailní návrh od zákazníka ještě nedostal. Ale mně to přišlo úplně přirozené – stejně jako v práci jsem chtěl mít jasno v tom, co se bude dělat a proč. Nešlo o kontrolu, spíš o to, aby bylo jasné, co se má dělat.

A co doma s dětmi – cítíš tam tu schopnost propojovat různé světy, jako v práci?

(Smích) To je dobrá otázka. Nevím. Komunikuju… ale jestli to funguje, to je druhá věc. Možná by ses měl zeptat jich.

Myslíš, že jsi profesně deformovaný i doma? Že dětem děláš prezentace nebo organizuješ život?

Ne, ne... Fungujeme normálně. Aspoň si to myslím – ale možná by ses měl raději zeptat mé ženy, jak to vnímá ona.

Když je třeba, vysvětlím. Když je třeba, něco nakreslím. Ale že bych dětem dělal slidové prezentace? To ne. Možná občas zavelím, udělám „test“, že jdeme něco uklidit... ale jinak normální výchova, žádný vojenský režim.

Takže nejsi typický puntičkář?

Všude určitě ne. Úklid? Mytí? Tam se se mnou moc nevyhraje (smích). Puntičkář jsem jen tehdy, když mě něco opravdu baví, když v tom vidím smysl nebo přidanou hodnotu.

Když třeba píšu dokumentaci, u které vím, že na ní záleží a že někomu pomůže, tak si na ní dám záležet. Ale když sekám trávník? To je jen o tom, že přejedeš jeden pruh dopředu, druhý dozadu a hotovo. Nevidím důvod to dělat ještě jednou napříč.

Mám sousedy, kteří sekají i dvě hodiny, já to mám za deset minut. Pro ně je to asi forma meditace, pro mě jen nutnost.

A kdyby chtěl někdo být produktovým designérem, co bys mu poradil? Jak se připravit?

To záleží na tom, v jakém prostředí bude pracovat. Pokud půjde o „čistého“ produktového manažera, který se věnuje jen byznysu, může se soustředit čistě na tuto oblast.

Ale u nás je to tak, že řešíš celý cyklus – od analýzy přes vývoj až po nasazení. A v takovém případě je podle mě ideální, když si tím produktem nejdřív projdeš z jiné role, třeba jako analytik. Víš, jak produkt vznikal, co se dělalo a co ne, a rozumíš mu do hloubky.

Jasně, musíš mít i prezentační dovednosti. Mně to až takový problém nedělalo, protože jako analytik jsem to už musel umět. Těžší pro mě bylo spíš marketing a obchod – to mi nebylo tak blízké.

Někde produktový manažer řeší i tvorbu cen. U nás to děláme spíš společně s obchodním týmem, takže je to sdílená zodpovědnost.