„Konzultant je most mezi technologií a realitou,“ IT konzultant o zavádění softwaru, práci v terénu a řešení neviditelných problémů
08.09.2025 | 12 min Anasofťáci
V sérii rozhovorů personal<IT>y nahlédneme do zákulisí práce vIT očima odborníků zANASOFTu. Odhalují nejen svůj pracovní svět, ale i ten osobní, neboť i za technickými specifikacemi, testovacími scénáři a školeními uživatelů stojí konkrétní člověk se svým způsobem myšlení, empatií a schopností propojovat svět IT s fyzickou realitou.
IT konzultant Marek doprovází software celým jeho životním cyklem, od testování až po nasazení v reálném prostředí. V rozhovoru vysvětluje, co vše obnáší práce mezi vývojem a zákazníkem, proč je každý sklad jiný, a jak se řeší problémy, které neodhalí ani tisíc testů, ale až plechová skříňka v hale.
Jeho schopnost překládat technický jazyk do lidské řeči a zároveň chápat potřeby uživatelů připomíná Karla Čapka, který jako spisovatel, vizionář a autor slova robot dokázal už před sto lety uchopit vztah mezi člověkem a technologií s výjimečnou přesností a citlivostí. Tak jako Čapek odhaloval hranice mezi strojem a člověkem, Marek v každodenním kontaktu se zákazníky pomáhá technologiím, aby byly srozumitelné, funkční a skutečně užitečné.
Hodně lidí si pod pojmem IT konzultant neumí přesně představit, co tato práce obnáší. Jak bys ji popsal někomu mimo IT svět?
Rád to vysvětluji tak, že IT konzultant je člověk, který se dotýká všech fází vývoje softwaru a jeho zavádění do praxe. Komunikuji se zákazníkem, rozumím jeho potřebám, podílím se na návrhu řešení a sleduji, jak se realizuje. Testuji software, optimalizuji jeho fungování a nakonec pomáhám s nasazením do provozu. Konzultant tak vidí produkt v celém jeho životním cyklu a dokáže propojit technickou stránku s reálnými potřebami uživatelů.
Které části projektu jsou pod tvou zodpovědností jako konzultanta?
Projekt dělím na tři hlavní fáze: vývoj, nasazení do provozu a podporu produkce. Do úplně první fáze – předvývoje – příliš nezasahuji. V té se řeší hlavně analytická část, tedy co přesně má systém dělat, jaké jsou požadavky klienta, jeho procesy, technická omezení apod. Tuto fázi má na starosti analytik spolu s projektovým manažerem a klientem.
Do projektu se zapojuji ve chvíli, kdy je specifikace schválená – tedy když už víme, co má být vyvinuto, a vývoj může začít. V této fázi připravuji testovací scénáře, tedy konkrétní situace, které budeme později ověřovat, abychom měli jistotu, že software dělá to, co má. Zároveň už začínám komunikovat s klientem a dolaďujeme detaily, které nebylo možné vyřešit dříve – například jak mají vypadat datová propojení, jaká zařízení se budou připojovat nebo jak má vypadat uživatelské rozhraní.
Současně už v tomto stádiu plánuji, jak bude systém nasazen do reálného provozu – tedy jaké kroky bude nutné udělat, aby vše proběhlo hladce. Kdo a kdy bude školen, co všechno je potřeba připravit v infrastruktuře, jaké testování proběhne u klienta a jak zajistíme, aby systém fungoval hned od prvního dne ostrého provozu. Tato příprava je klíčová, aby se v pozdějších fázích neobjevily problémy, které by mohly způsobit výpadky nebo zdržení.
Jak probíhá samotné nasazení systému do provozu?
Systém nejprve nasazujeme do tzv. předprodukčního prostředí – to je v podstatě simulace reálného provozu u klienta, ale ještě bez ostrých dat a bez rizika, že by něco narušilo chod firmy. Zde systém znovu důkladně testujeme, prověřujeme všechny vyvinuté funkce a dolaďujeme ho podle konkrétních potřeb zákazníka. Je to velmi intenzivní fáze, protože už pracujeme s hotovým řešením v reálném prostředí.
V této fázi spolupracujeme s klientem přímo u něj – ve skladu nebo ve výrobě – jsme tam fyzicky přítomní. Testujeme systém na konkrétních zařízeních, ať už jde o zakladače, dopravníky nebo jiné technologie, které se mají se systémem propojit. Snažíme se nasimulovat všechny možné situace, které mohou v reálném provozu nastat, abychom je zachytili a doladili ještě před ostrým spuštěním.
Teprve když máme jistotu, že všechna propojení fungují, procesy jsou správně nastavené a lidé u klienta umí se systémem pracovat, přistupujeme k nasazení do produkce – tedy do skutečného provozu.
V tomto bodě začíná i moje úloha v rámci produkční podpory. V prvních dnech po nasazení jsem v úzkém kontaktu s klientem, sleduji, jak se systém chová v ostrém provozu, pomáhám řešit drobné komplikace, odpovídám na dotazy uživatelů a v případě potřeby dolaďujeme nastavení. Je to období, kdy musíme být maximálně ve střehu, abychom klienta podrželi a zajistili hladký přechod do nové reality.
Která fáze je pro tebe nejintenzivnější?
Nejvíc práce bývá určitě v předprodukci. To je fáze, kdy už máme hotový systém – software je naprogramovaný podle zadání – ale to ještě neznamená, že všechno funguje stoprocentně. Právě naopak, v této fázi se všechno skládá dohromady jako puzzle. Dolaďujeme detaily, ověřujeme, jestli procesy, které byly navrženy, opravdu fungují v praxi, a testujeme je přímo v prostředí zákazníka.
Velkou výzvou je, že už nepracujeme jen s kódem nebo teorií, ale zapojují se i reálné technologie – různé stroje, dopravníky, zakladače, čtečky, terminály... Každé zařízení má svá specifika a musí správně komunikovat se systémem. Zároveň jsme v kontaktu s různými lidmi – od techniků přes pracovníky skladu až po management. Každý má jiný způsob vyjadřování a jiná očekávání, takže komunikace je v této fázi stejně důležitá jako technická znalost.
Pokud tuto předprodukční fázi zvládneme dobře – vše odladíme, proškolíme uživatele, klient rozumí tomu, co dostává – pak bývá samotná produkce mnohem klidnější. Systém se jen „přepne“ do ostrého provozu a my jsme připraveni řešit už jen drobnosti, které se v praxi objeví. V ideálním případě jde už jen o to být k dispozici, ne hasit požáry.
S kým nejčastěji komunikuješ během jednotlivých fází projektu?
Během vývoje hlavně s vývojáři – pomáhám odhalovat chyby, ať už v kódu, nebo ty, které by mohly vzniknout v reálném provozu. V předprodukci je komunikace intenzivní také s analytiky a zákazníkem. V produkci už řešíme primárně zpětnou vazbu a požadavky od klienta.
Co všechno zahrnuje testování softwaru? Je to úkol testera, nebo testuje i konzultant?
Testování je i součástí práce konzultanta. Když vývojář dokončí funkcionalitu, dostane ji konzultant na otestování. Nejprve si ji procházíme interně – simulujeme procesy, které se v praxi skutečně dějí. Hledáme chyby, ověřujeme, jestli systém funguje podle očekávání, a případně řešíme úpravy. Poté testujeme přímo u zákazníka, kde sledujeme, jak systém funguje v reálných podmínkách.
Jak moc se liší testování v kanceláři a v reálném provozu?
Obrovsky. V kanceláři testujeme interakci v rámci softwaru – tlačítka, zobrazení dat, procesy. Ale v reálném provozu vstupují do hry i fyzické faktory. Někdy zjistíme, že software funguje perfektně, ale v praxi naráží na problémy. Proto je důležité testovat přímo v terénu.
Můžeš přiblížit, jak probíhá nasazení softwaru do produkce?
Po dokončení testování interně i u zákazníka přichází fáze ostrého nasazení. To znamená, že systém začíná být používán v reálném provozu. Během tohoto období jsme často fyzicky přítomni u klienta, sledujeme, jak se systém chová, a pomáháme při řešení prvotních problémů. Následně poskytujeme podporu na dálku, ale pokud jde o důležité aktualizace nebo větší změny, vracíme se na místo, abychom zajistili hladký přechod.
Jak identifikuješ problémy během vývoje nebo testování?
Pomocí testovacích scénářů procházím procesy, které by se měly v praxi spouštět. Pokud narazím na chybu, popíšu ji a reportuji vývojáři. Musím správně určit, jestli jde o bug, nebo o nový požadovaný feature. To je důležitá část mé práce.
Jak se liší komunikace s různými typy lidí na projektu?
Každý den řeším něco jiného. Ráno to může být pracovník ve skladu, později datový analytik – jazyk i forma komunikace musí být přizpůsobené situaci. Konzultant musí umět komunikovat s oběma světy, technickým i netechnickým.
Jaká je tvoje role po nasazení systému?
Obvykle zůstávám součástí projektu, buď jako hlavní konzultant, nebo jako někdo, kdo umí zaskočit. Pokud se objeví nové požadavky, řešíme je. Komunikuji také s hotline, když je problém vážnější, řeší se to se mnou.
Co se děje, když zákazník potřebuje rozšířit systém nebo přidat nové funkcionality?
Takové požadavky často přicházejí, když zákazník roste nebo upravuje své procesy. Nejprve analyzujeme, co přesně potřebuje, pak konzultujeme s analytikem a vývojovým týmem, jak to technicky zapracovat do existujícího systému. Po vývoji následuje opět testování a nasazení. Výzvou je, že naši zákazníci pracují nepřetržitě, takže musíme aktualizace provádět s minimálním dopadem na jejich provoz.
Navzdory důkladnému testování se v provozu objevují neočekávané situace. Co tě už překvapilo?
Mnohokrát se ukáže, že problém nespočívá v softwaru, ale v samotném prostředí nebo lidském faktoru. Například jsme měli systém pro kontrolu přístupu přes čipové karty, kde se zaměstnanci přihlašovali přes skenery. Neustále nám hlásili, že systém nefunguje správně, ale při interních testech bylo vše v pořádku. Až při fyzické návštěvě jsme zjistili, že někdo v provozu nainstaloval plechovou skříňku, která blokovala signál. Tento typ problémů v simulacích nezachytíme – na místě musíme být trochu jako detektivové.
Takže konzultant je často i detektivem?
Když dostaneme hlášení, že něco nefunguje, musíme analyzovat celý proces sekundu po sekundě, abychom našli zdroj problému. Někdy je řešení okamžité – vidíme zjevnou chybu. Jindy jde o složitou souhru faktorů, kdy se například v jedné sekundě potkalo více operací najednou a software zareagoval nepředvídatelně. To lze zjistit jen detailní analýzou a zkušenostmi.
Jak se liší práce na projektech s plně automatizovanými technologiemi oproti těm, kde je hodně manuálních postupů?
U manuálních systémů je spousta interakce s pracovníky – řešíme, jak budou systém používat, školíme je a nastavujeme procesy tak, aby jim vyhovovaly. U plně automatizovaných systémů naopak řešíme hlavně integrace. Mnoho problémů u těchto řešení vzniká při komunikaci mezi různými systémy.
Například náš software může být naprogramovaný správně, ale pokud externí systém neodpovídá správně nebo má výpadek, musíme hledat řešení i mimo naši aplikaci. Často se stává, že externí systém má naplánovanou aktualizaci, ale nikdo nám o ní nedá vědět – a najednou přicházejí hlášení, že nic nefunguje. To jsou situace, které musíme umět předvídat a rychle řešit.
Co bylo nejextrémnější, co jsi musel řešit?
Nejvíce nepředvídatelné jsou fyzické zásahy do infrastruktury. Například se nám stalo, že v hale někdo přerušil kabely, které zajišťovaly komunikaci systému se servery. Celý provoz se zastavil a nikdo nevěděl proč. Trvalo nám hodiny, než jsme zjistili, co se stalo, a přes noc jsme museli zajistit dočasná řešení, aby firma mohla fungovat. Na takové situace se dopředu připravit nedá – pomáhá jen zkušenost a dobře nastavený plán postupu při neočekávaném výpadku.
Zažil jsi noční incidenty?
V minulosti ano, hlavně při kritických nasazeních. Některé provozy fungují nepřetržitě, takže nezáleží na tom, jestli je den nebo noc. Když vznikne problém, musíme reagovat. Ale pokud je projekt dobře připravený a zvládne se předprodukce, většina incidentů se minimalizuje.
Každá firma používá různé procesy a technologie. Vidíš v tom někdy zajímavé rozdíly?
Rozhodně ano. Dvě firmy se stejným typem výroby mohou mít úplně odlišné technologie. Jeden podnik může využívat poloautomatizovaná řešení s velkým zapojením pracovníků, jiný zase robotizované linky. To je na této práci fascinující – vidíme, jak se různé přístupy promítají do produktivity a výsledků. A při každém projektu se naučíme něco nového.
Které odvětví ti přijde ve tvé práci nejzajímavější?
Nejvíc mě baví sklady a logistika s velkým objemem zboží. Tam neřešíme jen software, ale i prostorovou optimalizaci – jak efektivně rozložit zboží, jak uspořádat sklad a jaký layout zvolit, aby byl pohyb co nejrychlejší. Čím komplexnější sklad, tím větší výzva, protože musíme zohlednit nejen IT procesy, ale i fyzické faktory, jako jsou teplotní zóny, manipulace s materiálem nebo bezpečnostní předpisy.
Když se díváš na každodenní věci, vnímáš je jinak než běžní lidé?
Určitě ano. Například když nakupuji v obchodě a vidím samoobslužné pokladny nebo skenery, hned si všímám, jak je systém navržený – jestli je intuitivní, kde jsou potenciální problémy. Často mě napadne, jak bych ho mohl „rozbít“, což je vlastně stejný přístup, jaký používáme při testování softwaru.
Co je nejdůležitější dovednost IT konzultanta?
Schopnost analytického myšlení a řešení problémů. Konzultant musí umět rychle identifikovat, kde je problém – i když ho nemusí nutně opravit. Důležité je umět přesně ukázat, kde se problém nachází a kdo ho má řešit. Velmi často je naše role diagnostická – hledáme, co se pokazilo, a pomáháme vývojářům nebo zákazníkům najít nejlepší řešení. To vyžaduje zkušenosti, ale i schopnost neustále se učit.
Jaké nové výzvy přináší práce konzultanta?
Každý nový projekt přináší něco jiného. I když se technologie opakují, každý zákazník má svá specifika. To znamená, že i když si myslíte, že něco dokonale znáte, vždy vás může překvapit něco nové. A právě to dělá tuto práci tak zajímavou.
Při optimalizaci procesů se musíš zaměřovat i na detaily. Jaké faktory rozhodují o efektivitě?
Často jde o maličkosti, které mohou mít obrovský dopad na efektivitu. Například pokud někdo pracuje deset hodin denně se skenerem a neustále kliká na tlačítko na jedné straně zařízení, přesunutí tlačítka na druhou stranu může výrazně ovlivnit jeho výkon. Takové detaily musíme odhalit při testování – vžít se do role zaměstnance a zkusit, jak systém ovlivňuje jeho každodenní práci.
To vyžaduje hodně komunikace se zákazníkem. Jak zvládáš rozdíly mezi IT a ne-IT uživateli?
Ano, často se stává, že volá pracovník s problémem, který mu předal kolega, a sám přesně neví, co se děje. Musíme se tedy umět rychle a správně ptát. Když někdo řekne, že „to nefunguje“, může to znamenat cokoliv – od zapomenutého hesla až po reálný technický problém. Proto musíme umět filtrovat informace, nepodléhat panice a soustředit se na rychlou diagnostiku.
Existují nějaké stereotypy o konzultantech, které považuješ za mylné?
Asi nejčastější je, že konzultant jen sedí u počítače a testuje. Ve skutečnosti je to velmi pestrá práce – kromě IT řešíme zákazníky, školíme zaměstnance, cestujeme do provozů a analyzujeme reálné situace. Setkáváme se s lidmi mimo IT a musíme umět přizpůsobit komunikaci tak, aby rozuměli řešení.
Protože jsi často v kontaktu se zákazníky – máš někdy pocit, že jste na jedné vlně?
Určitě ano, hlavně u dlouhodobých projektů. Každý zákazník má někoho, kdo je zodpovědný za implementaci, a když s ním spolupracujeme rok nebo dva, přirozeně se lépe poznáme. Díky tomu se zefektivní komunikace – rychleji si vyjasníme požadavky a lépe chápeme vzájemná očekávání.
IT konzultant musí mít nějaké technické znalosti, ale do jaké míry je programování nezbytné?
Nemusíš být programátor, ale musíš umět číst technické specifikace a rozumět databázím. Stačí základní porozumění kódu a schopnost logicky přemýšlet. Důležité je propojit analytické myšlení s reálným fungováním softwaru. Pokud neumíš číst specifikaci, nedokážeš identifikovat problém – a pokud neznáš data na pozadí, neumíš to správně předat vývojářům.
Jaké soft skills jsou pro konzultanta klíčové?
Jednoznačně komunikace. A pak schopnost rychlé analýzy – umět určit, co je priorita, co je potřeba vyřešit okamžitě a co může počkat. Konzultant musí umět identifikovat problém i tehdy, když není hned viditelný.
Na čem se musíš jako konzultant neustále zlepšovat?
Hlavně v práci s různými technickými zařízeními. Každý klient má něco jiného – nové verze, konfigurace, technologie. Musím se rychle naučit, jak to funguje a jak to správně napojit. A také poznat specifika jednotlivých procesů, které jsou často šité na míru.
Pracují IT konzultanti s daty, ale stává se, že musíte řešit i fyzické problémy?
Určitě ano. Někdy musíme zasáhnout i fyzicky – přenést zařízení, zapojit skener, pomoci s nastavením hardwaru. Občas se také stává, že odhalíme pokusy o obcházení systému, například když se někdo snaží upravovat data nebo si „zjednodušit“ práci způsobem, který není v souladu s procesy. Systém je navržený tak, aby to odhalil, a my pomáháme zákazníkům řešit i takové situace.
Kdy má tvoje práce největší dopad?
Největší vliv mám ve fázi vývoje – při testování a odhalování chyb – a potom při nasazování, kdy musí všechno fungovat, aby byl zákazník spokojený.
Co tě na téhle práci nejvíc baví?
Spojení softwaru s reálným světem. Vidíme, jak IT řešení ovlivňují fyzické procesy. Práce je rozmanitá, přináší nové výzvy – a když vidím, že systém, na kterém jsem pracoval, opravdu pomáhá, je to skvělý pocit. A samozřejmě mě baví i komunikace se zákazníky – být tím spojovacím mostem mezi technologií a reálnou prací.
Zároveň je skvělá i ta různorodost. Jednou řeším logistiku skladu, jindy výrobní linku, testuji software, školím lidi a hledám řešení nečekaných problémů. Nikdy není den, kdy bych se nudil. A nejlepší je, když vidím, že naše řešení zákazníkovi skutečně pomáhá – že věci fungují lépe, efektivněji a lidem se s nimi dobře pracuje.
Jak si představuješ ideální relax po práci?
Protože je práce hlavně mentálně náročná, nejlepším odpočinkem je pro mě fyzická aktivita. Chodím do fitka, běhám – pomáhá mi to vypnout hlavu a načerpat energii na další den.
Kdyby někdo chtěl začít jako IT konzultant, co bys mu poradil?
Konzultant je skvělá vstupní pozice do IT světa, protože se dostaneš do kontaktu s různými oblastmi IT i byznysu. Naučíš se, jak pracují vývojáři, analytici, projektoví manažeři i zákazníci. A hlavně – vždy budeš řešit nové výzvy, takže pokud máš rád dynamické prostředí, je to skvělá kariérní volba.
Chcete dostávat novinky e-mailem?
Vyberte si z témat, která vás zajímají a přihlaste se k odběru novinek