Kriminalistický a expertizní ústav PZ: Akt podepisování je nutné brát vážně

Pokud byste měli poradit firmám/společnostem, jak správně začít používat DVP, co by to bylo?

Není možné se vyjadřovat k bezpečnostním postupům, které má každá uživatelská společnost individuálně zavedeno v rámci své bezpečnostní politiky. Z písmoznaleckého hlediska je však nejdůležitější, aby při podepisování elektronických dokumentů pomocí DVP byly snímány a uchovávány již zmíněné numerické údaje podpisů, tj. základní biometrické údaje DVP. A aby je společnosti pro případ kriminalistického zkoumání písmoznalci uměly exportovat a poskytnout ke zkoumání. Rovněž aby uměly poskytnout další důležité informace, tzv. metadata, o použitých digitalizačních zařízeních a podpisovém softwaru, koeficienty převodu hodnot na základní či požadované jednotky, informace o fyzických podmínkách, ve kterých se pisatelé podepisují, a podobně. Aby si vybíraly a používaly kvalitní řešení, protože na trhu je dostupné velké množství různých digitizérů a softwarů. Aby na pobočkách připravily klientovi při podepisování podmínky, které co nejvíce simulují běžné podmínky při podepisování papírových dokumentů, jako je tvrdá, rovná a stabilní podložka, nastavitelný úhel, dostatek místa pro umístění podpisu atd.

Jaké doporučení byste dali pisatelům, aby si vyvinuli co nejbezpečnější způsob podepisování?

Měli bychom svůj způsob podepisování časem měnit? V první řadě bychom jim poradili, aby brali akt podepisování vážně a podepisovali se svým autentickým podpisovým projevem, nejen nějakým náhodným písmovým tahem. Jejich spontánní podpis obsahuje bezpečnostní prvek vyplývající z definice podpisu a pokud se při autorizaci důležitých dokumentů o něj sami připraví tím, že nepoužijí svůj podpis, ale jen nějakou „čmáranici“, nebudeme jim později v případě problému schopni pomoci. Již při budování podpisu na začátku podpisové praxe je dobré vytvořit si složitější podpis bez ohledu na to, zda je čitelný, částečně čitelný nebo stylizovaný (nečitelný), tj. je dobré, aby podpis obsahoval různé obraty, překřížení písma, zpětné tahy, aby čitelná písmena nebyla blízká tvarování podle školní normy apod. Podpis by měl být vyhotovován dynamicky, jak to zdravotní stav nebo pisatelova zralost umožňuje. Způsob podepisování se přirozeně vyvíjí časem a frekvencí praxe, někdy se jedná o velké a stadijně rozpoznatelné změny, někdy o plynulý přechod bez rozpoznatelných milníků, přičemž někteří pisatelé si dokáží udržet absolutně konstantní způsob podepisování po celý život. Je to velmi individuální, stejně jako jsou individuální jednotliví pisatelé. To vše musí písmoznalec v jednotlivých případech správně vyhodnotit na základě srovnávacího materiálu, jehož kvalita a kvantita je proto důležitá.

Nedá se nic dělat s tím, když si někdo po změně jména změní způsob podepisování, nebo když si někdo po změně pracovní funkce, kdy náhle musí podepisovat obrovské množství dokumentů, svůj způsob podepisování výrazně zjednoduší. S tím se běžně setkáváme. Znovu je pak důležité, abychom z důležitých období měli k dispozici dostatek vhodného srovnávacího materiálu a dokázali si různé způsoby podepisování pisatelů v různých životních obdobích či situacích nastudovat.

Co byste poradili pisatelům (osobám, které v různých kontextech podepisují nějaký dokument pomocí DVP), aby tento akt podepisování udělali v rámci svých možností co nejbezpečnějším?

Jak už bylo řečeno, v první řadě, aby se skutečně snažili podepsat tak, jak se běžně podepisují, to je asi nejdůležitější. Fyzické podmínky při podepisování pomocí DVP, jako je například tablet s kluzkým skleněným povrchem, málo místa pro podpis, případně nestandardně nebo nepohodlně umístěný digitizér, mohou ovlivnit nastavení pisatele v momentě vyhotovení podpisu a výsledný podpis. To jsou však věci, se kterými se setkáváme i při zkoumání klasických podpisů na papíře a umíme je vyhodnotit. A pokud pisatelé zvyknou z domova podepisovat důležité dokumenty, aby si pořídili kvalitní podpisové zařízení, které snímá všechny důležité numerické údaje včetně tlaku. Pokud je to dále možné, aby využívali kvalitní podpisovou technologii a poskytovatele této služby, který umí tyto údaje poskytnout k vyšetření v případě problému, protože tím vlastně také demonstruje, že mu na klientovi záleží.

Mnoho společností jako telekomunikační operátoři, finanční instituce, pojišťovny, ale i podnikatelé a jednotlivci umožňují a uskutečňují podepisování dokumentů na dálku (tzv. "podepisování z obýváku"). Při podpisu na dálku se často používají zařízení, která nezaznamenávají údaje o přítlaku, který pisatelé vyvíjejí na podpisové zařízení při podepisování pomocí DVP. V mnoha případech se proto používá i další forma ověření podepisujícího v podobě dvoufázové autentifikace. Máte doporučení, jak se podepisovat v takovém případě (např. vyžádat více podpisů, jiné)?

Tato dodatečná forma ověření může pomoci společnostem při autentifikaci klienta - ověření jeho identity, pro nás je však bezpředmětná. My při identifikaci pisatele můžeme a vycházíme pouze z předmětu našeho zkoumání, ručního písma a podpisů. Ano, pokud by i bez zaznamenávání tlaku (přítlaku) daný pisatel vytvořil více podpisů a ty byly předloženy k analýze, jedná se o další informace o jeho podpisovém chování navíc a mohou pomoci. Údaje o tlaku jsou také cenné informace pro zkoumání, nicméně v závislosti na případu se dokážeme obejít i bez nich a jejich absence může, ale nemusí, představovat omezení zkoumání. Skutečně to závisí na konkrétním případu. Pokud jde o omezení zkoumání, nemusí být natolik významné, aby nebylo možné stanovit závěr o identifikaci pisatele nebo aby nebylo možné vůbec přistoupit ke zkoumání. V této souvislosti bychom však důrazně doporučili, aby pisatelé i při podepisování z domova používali co nejkvalitnější podpisová řešení, tj. taková, která poskytují co nejvíce informací o podpisovém projevu pisatele a zaznamenávají mimo jiné i přítlak.

Jaké problémy pro písmoznalecké zkoumání přinášejí případy, kdy zařízení používaná k podepisování dokumentů pomocí DVP nezaznamenávají biometrické údaje DVP, resp. jejich uživatelské společnosti nejsou ochotny/neumí předložit tyto údaje k písmoznaleckému zkoumání, protože je neuchovávají/nejsou ochotny je exportovat?

Takový případ, kdy nám k analýze předloží pouze „plochý“ soubor PDF s obrázkem DVP, může vést k výrazným omezením zkoumání, bez možnosti stanovení závěru o identifikaci pisatele.

Myslíte si, že jednou DVP zcela nahradí klasický papírový podpis? Resp. jaká je budoucnost DVP z vašeho pohledu?

Nemyslíme si to. Ne všem uživatelským subjektům se vyplatí pořídit si nákladné technologie či procesy pro podepisování dokumentů, zejména pokud v jejich případě nejde o velký počet klientů. Mnoho společností dokáže papírové dokumenty jednoduše spravovat a bezpečnost obou typů podpisů je srovnatelná. Předpokládáme další vývoj směrem k dokonalejším technologiím a bezpečnosti, ale obáváme se také nárůstu uživatelských subjektů, které digitální podepisování redukují na vyhotovení „čehokoliv“ na nějaké aktivní ploše, která ani nezaznamenává potřebné údaje. Budoucnost DVP se bude, doufáme, vyvíjet směrem k bezpečnějšímu podepisování, a to nejen z technologického, ale i z písmoznaleckého hlediska.

Je důvod, aby OČTK a soudy při svých rozhodnutích jinak přihlížely k závěrům znaleckých výstupů týkajících se zkoumání DVP, než k závěrům znaleckých výstupů týkajících se zkoumání klasických papírových podpisů?

Ve slovenském právním systému platí zásada volného hodnocení důkazů, tedy konečné rozhodnutí je v rukou soudů. Není však absolutně žádný důvod, aby se znaleckému výstupu ze zkoumání DVP přisuzovala jiná důkazní síla než znaleckému výstupu ze zkoumání klasických podpisů na papíře.