Tři zkratky, které by měl znát dobrý výrobní manažer

Ve většině výrobních podniků se setkáváme s různými "ítéčkárskymi" zkratkami - SCM, WMS, APS, ERP, MES, CMMS, SCADA, QMS ... Většina z nás má v tom zmatek. Nepochybně i většina zkušených výrobních manažerů.

Ti se musí především starat o stabilní chod výroby - aby výrobky byly vyrobeny kvalitně, dodány včas svým zákazníkům, a aby byly vyrobeny tím správným způsobem. To obvykle zabere dost času.

Není divu, že pátrat po tom, které z IT systémů jsou pro dosažení těchto cílů opravdu potřeba, je často extrémně náročné. Protože mluvíme právě o informačních systémech a jak možná tušíte, každý má své místo ve výrobě. Ale jsou opravdu všechny potřebné i pro Vás?

Dobrá zpráva je, že nepotřebujete prakticky nic. Výroba se dá zvládat i bez podpory informačních systémů. Ta horší zpráva je, že jen do určité míry.

ZAČÍNÁ TO excelem...

Často slýcháme vtipné narážky na používání tabulkových procesorů (ano, to je skupina, do které patří i MS Excel, dnes nejpoužívanější SW pro tento účel):

"My máme na toto Excel-Lent řešení..." - nedostačující, špatné, nevhodné. Nebo "My máme zavedený MES systém - 'Microsoft Excel Solution'!" - Opět nedostatečný, špatný a nevhodný...

Zde nestojíme před otázkou zda jej používat nebo nepoužívat, ale před otázkou, na co ho používat. Aplikace Excel dnes dokáže úžasné věci a osobně jsem se ještě nesetkal s výrobní firmou, která by ho nepoužívala. Má však svá omezení, a když už má tabulka několik tisíc řádků a soubor několik desítek megabajtů, několik současných uživatelů a bezpočet verzí, obvykle už začínáme tušit, že jsme přečerpali jeho možnosti.

PRVNÍ ZKRATKA – ERP

První potřeba obvykle přichází z ekonomického oddělení - žádný tabulkový procesor určitě nestačí na mzdy, faktury, účetnictví. Tato potřeba se velmi často rozšíří i se definováním požadavků z personálního oddělení, výroby, logistiky, či odbytu - a máme tu výběrové řízení na ERP systém, a tedy na systém pro plánování podnikových zdrojů.

"Systém ERP je nástrojem pro zlepšování pracovních postupů, kterými podnik na základě přijatých objednávek vyřizuje zakázky zákazníků, a dostává se postupně až ke jejich fakturaci a tržbám, je tedy nástrojem pro zlepšování celkového procesu plnění zakázky." (Wikipedia)

ERP je systémem na nejvyšším stupni řízení podniku, který se zabývá časovými úseky na úrovni měsíců, týdnů, dnů, nanejvýš hodin.

Pokud bychom to chtěli trochu zkomplikovat, mohli bychom dodat, že na této úrovni - a častokrát součástí balíku řešení od stejného výrobce - jsou systémy pro řízení dodavatelského řetězce (SCM), pro řízení vztahů se zákazníky (CRM), případně skladové systémy (WMS), či systémy pro plánování výroby (APS)...

Výběr ERP systému není jednoduchá věc a v mnoha výrobních podnicích trvá i více než jeden rok, dokud vyberou to "pravé ořechové". A následný proces přizpůsobování se novým pravidlům trvá někdy i déle než samotný proces výběru...

DRUHÁ ZKRATKA – MES

Po "otřeseni se" z implementace ERP systému a sžití se s jeho používáním, přijdou obvykle na řadu další požadavky a nápady na vylepšení, příp. doplnění implementace. Velmi často směřují první kroky výrobního manažera na podnikové IT oddělení se soupisem požadavků typu "Potřebuji vidět aktuální stav objednávek ve výrobě, chci vědět jaký máme skluz, kolik máme zmetků, které šarže ze skladu máme brát jako první," a podobně.

MES je systém, který počítá na úrovni minut až sekund, je přímo propojen s výrobními zařízeními, sbírá údaje z výroby, vyhodnocuje je a poskytuje nadřazeným informačním systémem (např. ERP).

A tady se dostáváme do další úrovně výrobního podniku. Pokud chce výrobní manažer sledovat aktuální stav ve výrobě, potřebuje monitorovat stav výrobních zařízení, materiálu, pracovníků, potřebuje sledovat výrobní postupy, aktuální stav objednávek ve výrobě, plán údržby a řadu dalších věcí.

Ve většině výrobních firem se další vývoj situace ubírá jedním z těchto směrů:

• "Tak, hurá, máme SAP, už ho i víme používat, tak ho vytěžme na maximum i ve výrobě - využívejme ho jak se jen dá." - Logický následek předchozího procesu, kdy chce výrobní podnik vytěžit maximum z nemalé investice. Systém SAP zde přitom uvádím jako typický příklad ERP systému, který je dnes na světě nejrozšířenější.V principu je to velmi dobrý nápad - jeden dodavatel, méně problémů. Znamená to však "stáhnout" podnikový systém určený pro nejvyšší stupeň řízení podniku do nižších vrstev, blíže k výrobě, a přimět ho uvažovat na úrovni minut a sekund. V principu je to možné, ovšem situaci přirovnám ke stavu, kdybychom chtěli chodit do města na nákupy (nebo vozit ráno děti do školy) na kamionu...
  Navíc, každá taková úprava systému znamená novou zákaznickou implementaci a při přechodu na vyšší verzi ERP je nutná nová reimplementace konkrétního řešení, což znamená obvykle další nemalé náklady.
• "Dejme to udělat našim" ítéčkárom "- ani toto nevypadá jako špatný nápad. Chytrý programátor v interním IT týmu dokáže častokrát zrealizovat krásné řešení, jehož prostřednictvím se například dá monitorovat aktuální stav výroby, vyhodnocovat efektivita pracovníků. Znamená to však vyčlenit čas pro vývoj a implementaci takového řešení popři standardních úkolech IT oddělení a také akceptovat riziko, že např. po možné personální změně bude problematické dané řešení nadále udržovat neboli rozšiřovat a zdokonalovat.
• Pro konkrétní požadavky se implementují samostatné řešení - například systémy pro řízení kvality (QMS), údržby (CMMS), či systémy pro měření efektivity výrobních zařízení (OEE). Na první pohled logické a smysluplné řešení. Avšak tímto způsobem se dostáváme do stavu, kdy máme ve výrobě většinu lokálních menších systémů od různých dodavatelů, z nichž každý řeší něco jiného a které nejsou vzájemně propojeny.

Následky první cesty se ukáží obvykle tehdy, když se narazí na technická omezení daného řešení, případně finanční omezení výrobního podniku.

Nevhodnost druhé cesty se může projevit tak, že často trvá neúměrně dlouho, dokud se dané řešení nasadí do provozu, případně nastanou problémy po odchodu pracovníka, případně nasazení zcela selže.

Typický příklad, kdy se ukáže nevhodnost třetí cesty, je případ vyhodnocování efektivity zařízení (OEE). Odpovědné vyhodnocování OEE znamená mít detailní informace o příčinách výpadků, kvalitativních defektech, délce výrobního cyklu zařízení. Rovněž je třeba vzít v úvahu schopnost obsluhy reagovat na jednotlivé příčiny výpadku, je třeba znát historii údržby zařízení, vědět o dostupnosti náhradních dílů a podobně. Všechny tyto informace jsou sice dostupné, avšak často v různých systémech či databázích (ERP, CMMS, QMS, apod.). Získat tyto informace a vytvořit z nich ucelené a smysluplné výstupy může být časově i finančně velmi náročné.

Rozhodnutí o tom, která cesta je ta správná, není jednoduché. Avšak všechny v principu vedou ke filozofii MES systému.

"Manufacturing Execution System (MES), nebo Výrobní informační systém, je takový systém, který tvoří vazbu mezi podnikovým informačním systémem (např. Typu ERP) a systémy pro automatizaci výroby (technologických procesů)." (Wikipedia)

Výrobní informační systém - Manufacturing Execution System je určen právě pro tu část podniku, kterou potřebují výrobní manažeři pokrýt - počítá na úrovni minut až sekund, je propojen s výrobními zařízeními, sbírá údaje z výroby, vyhodnocuje je a poskytuje nadřazeným informačním systémem (např. ERP ).

Komplexní systém MES v sobě ukrývá řešení pro čtyři hlavní oblasti - výrobu, logistiku, kvalitu a údržbu, a často se dokáže propojit s většinou - ve výrobě již implementovaných - samostatných řešení a komunikovat s nimi prostřednictvím standardizovaných rozhraní.

Další možnou cestou je tedy komplexní Výrobní informační systém - MES. Takový postup však volí dnes jen ty nejinovativnější výrobní společnosti. Většina výrobních manažerů si myslí, že půjde opět o další dlouhý a drahý proces, jakým byla implementace ERP systému. Nemusí být daleko od pravdy. Je skutečně několik velkých dodavatelů, kteří úspěšně implementují komplexní a kvalitní MES systémy obvykle ve velkých nadnárodních korporacích (zejména v automobilovém průmyslu). Samozřejmě, ceny takových velkých systémů bývají adekvátně velikosti zákazníků, pro které jsou určeny ...

Další překážkou bývá požadavek na funkcionalitu - např. "Vždyť já jen potřebuju vědět, kde se přesně nachází ten-který materiál ve výrobě! Na to přece nepotřebuji nějaký komplikovaný MES. "- Pravda. Na toto není nezbytný komplexní MES, jen jeho část...

Při úvahách a rozhodování o budování MES systému jsou (kromě jeho přínosů) důležité dva pohledy:

• MES se dá budovat postupně, po jednotlivých modulech, na jednotlivá pracoviště či linky, nebo jen vybraná funkcionalita. Pokud se do takového postupného budování investuje správně, úspory, které přinesou jednotlivé etapy implementace, je možné použít na investice do etap dalších, čímž se postupně vybuduje komplexní MES, který bude následně požadovaný stav dále udržovat a pomocí kterého bude možné řídit udržitelný rozvoj podniku.
• Díky lokálním výrobcem jsou dnes MES systémy nasazeny i v mnohem menších podnicích jako jsou automobiloví giganti. Obavy z nepředstavitelné ceny, či z nedostupnosti flexibilní lokální podpory, již dávno nejsou namístě.

TŘETÍ ZKRATKA – MOM

Dnes často namísto MES slýcháme o MOM systémech. Tato zkratka se zavedla pouze nedávno, neboť významově lépe pokrývá problematiku výroby. MES mluví doslova o provádění výroby, kdežto MOM je Systém pro řízení výrobních operací.

Abychom to zbytečně nekomplikovaly, jednoduše řečeno - MES a MOM znamená v dnešní době prakticky totéž...

Při rozhodování, jakou cestou se výrobní firma vydá, je tedy důležité si uvědomit, že neexistuje univerzální způsob jak se dostat k cíli. A zvolit ten správný způsob je někdy velmi náročné. Externí konzultanti umí být v tomto směru velmi nápomocní - tím více, čím bohatší jsou jejich zkušenosti z podobných firem.

A cíl? Ten by měl být jasný - vyrobit kvalitní výrobek, vyrobit ho včas a správným způsobem. Pokud chceme toto dosáhnout a udržet, jakákoliv cesta, kterou si zvolíme, vede ke podpoře optimalizovaných procesů pomocí komplexního MES / MOM systému.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT